František Tichý (†2022)

*9. 4. 1960

Už od mládí jsem hltal každého, kdo hrál na kytaru a zpíval country písničky. V 70. letech jsem poprvé zkoušel pár akordů na kytaru, ale nic moc. Běžel čas a já si pamatuji jako dnes při poslechu gramofonové desky, kde vždy zněly písně, a to jen a jen country. Také si živě vzpomínám, když jsem poprvé hrál po různých hospůdkách s kamarády, co jsme jezdili na vandry. Jak já jsem záviděl starším klukům, co už někde u nějaké country kapely hráli, ale já jen příležitostně, protože na to nebyl čas.

Pracoval jsem x let v hornictví, byl jsem ženatý, ale to mě dlouho nevydrželo (vše se napoprvé nepovede). V 90. letech padl komunistický režim. Já se rozvedl a to, co mě vždy drželo (a dodnes drží, když je den blbec), je kytara a dobrá společnost. Vím, že samochvála smrdí, ale ten, kdo mě zná, ví, že jsem chlap, co umí pobavit a když zazpívá, tak i pohladit bolavou dušičku. Jak čas utíkal, našel jsem si kamaráda -„brášku“ - Jirku Ryšavého, se kterým jsem vymetal kdejaký potlach a jezdili jsme spolu do Hoštic. A to právě v době, kdy už se Michal na nás díval z „Muzikantského nebe“. A co stačilo? Jen si obléknout „lacláče“, klobouk a mít tenkrát tu troufalost zazpívat si na Hoštickém pódiu. Dost mně to začalo vrtat hlavou - sehnat pár muzikantů, kteří tuto muziku chtějí hrát! A ne jen partu muzikantů. Také druhou lásku jsem našel v Hošticích, a to moji nynější milovanou ženu, se kterou jsem šťastný tak, jak jsem nikdy nebyl. A co je právě úžasné, stejně jako já má ráda country, aneb jak zpívá Michal Tučný je to „Báječná ženská“.